"Když sny nejsou jen sny"

Není jednoduché být výborným, ale ještě těžší je udržet se na vrcholu. Ne 3, 4, 5 let ... musí být nesmírně náročné udržet se na špici 10 let ...

To, co jsem viděla včera večer, bylo představení přinášející výsledek tvrdé práce a lásky k tanci. Bez podmínek.

Soukromé konzervatoř na Zádielské ulici 12 v Košicích, pod uměleckým vedením Mgr.art. Kateřiny Sninské, ArtD své představení k 10. výročí založení své školy věnovalo dvěma osobnostem československého baletu. Doc. Marilene Halászové a Mgr. Andreji Halászovi. Musím vám prozradit, že o tom nevěděli. Do poslední chvíle :-). Paní Marilene můžeme všichni poděkovat mimo jiné za to, že prosadila otevření tanečního oboru na Státní konzervatoři v Košicích v roce 1974. Od tohoto vzácného momentu může fungovat 6 leté studium v ​​oboru tanec na všech Hudebně-dramatických konzervatořích. V letech 1961-1968 se stala choreografkou SND, v letech 1969-1981 formovala baletní soubor Státního divadla v Košicích.

Byla vedoucí Taneční katedry VŠMU v Bratislavě, působila i jako pedagog na AMU v Praze. Jelikož moje tehdejší trenérka, dnes Boba Brela, byla její studentkou, zažila jsem s ní pár tréninků, které mě posunuly v tanci dopředu. Paní Marilena říká, že tanec nezačíná v nohách, ale v hlavě. Na trénincích se mě ptala: ,, Kde začíná a kde končí tento pohyb? Co mi tím chceš říct? "... nutila mě přemýšlet před tím, než něco udělám ... Pan Andrej po bohaté taneční praxi (v SĽUK-u, v SND - jako sólista, ve Vojenském souboru v Bratislavě ....) působil jako vedoucí tanečního oddělení na konzervatoři v Košicích, jako taneční pedagog na Pražské konzervatoři, v Duncan Centre v Praze, v Plzni, Olomouci, Ústí nad Labem, atd. Pouze jednou jsem zažila jeho trénink. Samozřejmě jako divák :) Vyučoval tehdy na Pražském konzervatoři hodinu klasického tance. Pamatuji se na to jako včera. Jirka a Otta Bubeníčkovci, Robko Hlatký, Vašek Kuneš ... "zářili". na sále byla atmosféra jako v dávných dobách. Bylo tu cítit obrovskou autoritu a respekt, kterou měli kluci před panem Andrejem a zároveň bylo vidět obrovskou snahu, s jakou chlapci předváděli jednotlivá cvičení. jako kdyby byli na představení a dívaly se na ně stovky diváků. Tančili naplno, nejvíc jak uměli. Manželé Halászovci jsou jednoduše osobnosti.

A takovou osobností je i Katka Sninská. Spolu s manželem před 10 lety založili první Soukromou konzervatoř v Košicích. Katka po studiu na Gymnáziu Šrobárova v Košicích a s přesvědčením jejím vlastním prosadila u rodičů studium na VŠMU v Bratislavě. Získala stipendium na studium tance v Belgické taneční akademii. Byla členkou TD Bralen v Bratislavě. V letech 1992-1994 působila jako choreografka v divadelních hrách a v muzikálech v ŠD v Košicích. V roce 1997 založila první soukromou školu tance pro děti, jako první svého druhu. Do té doby děti tančili pouze v souborech, kam byly vybírané na základě konkurzů. Katka pracovala, pracovala s láskou. Později se soukromá škola transformovala na SZUŠ, která funguje dodnes.

Už 10 let se snaží spolu s manželem, Ing. Jurajem Sninským, připravit studentům podmínky pro opravdu kvalitní studium. Nehledíc na nároky na prostory školy. Je velmi málo lidí, kteří s takovou odhodlaností bojují v dnešní době za umění, za výchovu k umění. Katka Sniská k nim patří. Soukromá konzervatoř nyní na Zádielské 12 dosahuje až 90% -tní úspěšnost uplatnění svých absolventů (stát může být spokojen, zde opravdu neplýtvá prostředky). Vychovává mládež ve třech oborech.

V oboru hudebně-dramatické umění, v oboru tanec a v oboru zpěv. V roce 2016 otevřela konzervatoř nový obor - muzikál.

Ale abych se vrátila k včerejšímu představení. Studenti předvedli vystoupení klasického tance, současného tance (s uplatněním několika tanečních technik contemporary), lidového tance. Absolutně se nemusí za nic stydět. Právě naopak, na své výkony mohou být hrdí. Velmi mě baví jak pedagogové školy "proplétají" studenty jednotlivými obory. Měli jsme možnost vidět několik společných vstupů, kde se děcka vzájemně doplňovala. Oslavovat přišli i bývalí studenti konzervatoře. Mnozí z nich neseděli v hledišti. Viděli jsme je i na jevišti. Jak mi jedna nejmenovaná Beátka řekla, kdyby mohla, chtěla by být zase studentkou této konzervatoře :).

Pan ředitel, Mgr. Boris Girdasov, ve svém jako vždy unikátním proslovu, zmínil motto školy, kterým je: "Jsme nároční, ale umění to vyžaduje". Děkuji všem pedagogům školy, že k tomu vedou naše děti. A vám, studenti konzervatoře, děkuji za to, že jste v této době nabrali odvahu a věnujete se umění. My, obyčejní lidé, jsme vám vděční. Na představení jste ukázali svou nesporně rostoucí profesionalitu na jevišti. Nepřestávejte. Přeji vám hodně štěstí a zdraví. Také vám přeji aby nás, obyčejných lidí, kteří budou podporovat vaši budoucí práci a umění bylo čím dál víc.

Katka, ještě jednou velký respekt

fotografie: Roland Kilián - děkuji